Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V kině (hororová povídka)

14. 03. 2015 11:51:00
Udělal jsem pokus. Náhodně jsem si v internetové aplikaci vygeneroval téma, postavu, prostředí a první větu a na základě toho jsem napsal povídku. Výsledek je níže. Přeji pěkné čtení.

Tu nudu jsem musel nějak překonat. Mám Ivu rád, ale nechat ji rozhodnout na jaký film zajdeme do kina, byla, jak jsem později zjistil, velká chyba. Ne snad proto, že by Iva byla jednoduššího založení, nebo neměla vkus- je to prima holka a mimo jiného má i smysl pro humor, což je věc, kterou u ní oceňuji. Díky své silnější postavě se rozhodně nedá zařadit ke klasickým, prvoplánově krásným holkám, ale i tak je to pěkná holka se zvláštním kouzlem. Na dnešní večer jsme neměli nic konkrétního v plánu, a tak jsme se po chvíli zvažování rozhodli, že jsme dlouho spolu nebyli v kině a, že bychom to tedy mohli napravit. Docela mě potěšilo, že jsme se na společném kině shodli- filmy jsou totiž jednou z věcí, kde máme obvykle každý úplně jiné favority. Já mám radši horory, thrillery, dramata a sci-fi a Iva je zase spíš přes pohádky, komedie, nebo třeba rodinné Disneyho animáky. V krátkém záchvatu rozšafné benevolentnosti jsem ji (neznaje program kina) nechal, ať náhodně vybere, na co půjdeme. Jediný požadavek, který jsem měl, bylo, ať se nejedná o dětský animák- na ten jsem neměl náladu. Iva mi nejspíš chtěla udělat radost a tak vybrala sci-fi nazvané „Nevědomí“ v hlavní roli s Tomem Cruisem. Přes internet jsem v kinosále zarezervoval lístky a šli jsme.

Když jsme vešli do promítacího sálu, tak mě překvapilo, že promítání nezrušili- mimo nás dvou tam nikdo nebyl. Chvíli jsme seděli, povídali si, spokojeně zobali popcorn a za okamžik světla zhasla a po nutném zlu v podobě setu nudných reklam a dvou filmových trailerech začal film. Zprvu mě bavil jeho vizuální styl, ale zhruba po půl hodině, kdy Tom Cruise létal ve své raketce připomínající sci-fi verzi Gripenu sem tam a pořád nepřicházely žádné emoce, natožpak nějaký děj, jsem se začal nudit. Nechtěl jsem to dát najevo Ivě, aby ji to třeba nemrzelo a tak jsem si pro zábavu tajně v mysli začal vytvářet situace a dialogy, které film zesměšňovaly. Nějakou chvíli to fungovalo, ale brzy jsem se unavil. Iva v průběhu filmu ke mně občas něco prohodila a poslední, co jsem od ní zaslechl, bylo její pobavené konstatování, že kdyby na tom byla s postavou stejně, jako herečka na plátně, tak by sice mohla být třeba baletkou, ale nejspíš bychom se při mém odporu k anorektičkám nikdy nedali dohromady, v čemž měla pravdu. Víc si nevybavím, protože jsem následně upadl do stavu jakéhosi zvláštního neurčita- prapodivného a bezesného limbu.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale po probuzení měl kinosál úplně jinou atmosféru, než předtím. Na plátně bylo místo filmové projekce pouze trhané zrnění, jako při poruše televize a když jsem se podíval na místo vedle sebe, tak bylo prázdné a Iva byla pryč. Jako první mě napadlo, že si třeba jen odskočila, ale když už se nějakou tu chvíli nevracela, začal jsem být nervózní a mít o ni strach. Zvedl jsem se ze sedačky, že se po ní půjdu podívat, ale v tom momentě začala klimatizace v sále divně syčet a vypouštět dovnitř nějaký nazelenalý dým, páchnoucí po plísni a lidských zvratcích. Udělalo se mi z toho zle a chtěl jsem odtamtud hned utéct pryč, jenže východ byl samozřejmě zamčený. Během mého panického lomcování za kliku dveří začalo osvětlení v sále divoce blikat, jako na rockovém koncertu a z vnější strany východu jsem slyšel přibližující se zvuky Beethovenovy „Osudové“ a dusot nohou. Současně se sílící hudbou se ve dveřních škvírách začaly rozsvěcet paprsky světla, klika mne začala v dlani pálit, a když z vrchní škvíry začaly po dveřích stékat krůpěje krve, srdce se mi strachem rozbušilo vražedným tempem, vzdal jsem se snahy o vymýšlení jiné možnosti útěku a rychle se skrčil nahoře v koutě mezi sedačkami.

Přesně v tom okamžiku se ozvala ohlušující rána, východové dveře přeletěly napříč kinosálem a s rachotem se roztříštily o protější zeď. Do volného prostoru mezi plátnem a první řadou sedadel zahaleného nechutně páchnoucím, nazelenalým oparem mlhy, vstoupilo několik dívek oblečených do potrhaných baletních šatů a rozestoupily se do formace tvaru obráceného pentagramu, zády ke mně. Potom ze strany přicházela ještě poslední dívka, vezoucí před sebou jakousi kulatou, těžkou kovovou konstrukci, jejímž ústředním motivem uvnitř kruhu byl obrácený kříž. Dovezla ji přímo před střed plátna a poté se zařadila do středu formace k ostatním. Působila divně- svojí postavou mezi ostatními vypadala zhruba stejně patřičně, jako bizon mezi volavkami. Postupně si všechny ostatní dívky nařízly zápěstí, daly jí napít své krve a potom v dlaních zapálily černé svíce, sklonily hlavu a v gestu odevzdanosti tiše odříkávaly jakousi modlitbu. Přestože jsem neslyšel, co říkají, bylo jasné, že ke Kristu se nemodlí ani náhodou.

Najednou se celá formace otočila ke mně čelem, trochu se přiblížila a teprve teď jsem si všechny dívky mohl detailně prohlédnout v celé jejich „kráse“- oči měly krvavě rudé, všude po těle jizvy, místo vlasů jim po hlavách lezli červi a černé stonožky a jejich těla byla v pokročilém stádiu mrtvolné hniloby. Uprostřed téhle surrealistické podívané jsem si s hrůzou uvědomil, že jednu z nich moc dobře znám. Iva! Byla tam- znetvořená, ale byla to ona. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Se svými korpulentními tělesnými proporcemi v kombinaci se zjevem živé mrtvoly vypadala v baletním úboru velice groteskně. Jako první jsem v sobě ucítil impuls k její záchraně a chtěl jsem k ní seběhnout dolů, popadnout ji a odvést co nejdál od ostatních, ale zjistil jsem, že se nemůžu pohnout z místa. Polilo mne horko a mozek zrychlil své otáčky na tisíc procent.

Náhle mi přímo uvnitř hlavy zazněl hlas Ivy: „Miláčku pojď sem k nám dolů, potřebuji trochu tvé lásky.“ Zněl tak podmanivě, že jsem beze strachu vstal a nahlas zavolal: „Lásko, pojďme odsud- tohle přece nejsi ty!“ Jenže za vteřinu jsem toho litoval- moje mrtvá milá na mě upřela svůj pohled, přišla ke mně a svým rozeklaným, modrofialovým jazykem mne políbila. Její dech byl cítit po zkaženém mléku a bylo to tak odporné, že jsem upadl do bezvědomí. Když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem připoutaný k tomu železnému kruhu před plátnem. Dívky se té konstrukce chopily a i se mnou ji položily na zem. Potom si Iva, nebo spíš to, co ji zdánlivě připomínalo, sundala šaty, vylezla na mě a zašeptala: „Neboj se- bude to krásné.“ Stihl jsem už jen zaregistrovat, že mezi nohama má přirození špinavé od krve a „vylepšené“ ostrými tesáky. Poté Iva natáhla svoji dlaň před můj obličej, jizva na dlani se rozevřela a vylezl z ní podivný hybrid štíra a malé chobotničky. Byl to poslední, co jsem viděl, protože mi vypíchl obě oči. Řval jsem bolestí jako smyslů zbavený. Ucítil jsem už jen bolest jako by mi ho strčila do struhadla. Agónie.

Začal jsem se chvět, otevřel jsem oční víčka a všechno bylo pryč. Ještě nikdy jsem si tolik nevážil toho, že vidím. V kinosále bylo rozsvíceno a na plátně dobíhaly filmové titulky. Iva se na mě s úsměvem dívala. „Příště vybereme něco, u čeho neusneš- musel jsi mít noční můru, jsi celej zpocenej.“ „Jo, ten sen stál opravdu za to. Můžu tě o něco poprosit?“ „Jasně.“ „Nikdy, ale opravdu nikdy nezkoušej balet.“ Iva se rozesmála: „Slibuju, že ho zkoušet nebudu.“

Autor: Martin Novotný | sobota 14.3.2015 11:51 | karma článku: 6.43 | přečteno: 327x

Další články blogera

Martin Novotný

Pandořina skříňka vydala gothická tajemství

Už dlouho jsem neměl pořádný důvod k sepsání dalšího článku na svůj blog. Nyní se konečně našel- legenda gothic rockové scény XIII.STOLETÍ shrnuje svoji pětadvacetiletou tvorbu v boxu Pandora.

26.10.2016 v 20:06 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 212 | Diskuse

Martin Novotný

Tvrdohlavý panter

V tomhle článku popisuji, jak pracuji na realizaci svého dlouhodobého velkého životního snu. Pokud vás článek zaujal, tak ho šiřte dál.

8.4.2016 v 16:45 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 222 | Diskuse

Martin Novotný

Zpátky ve XIII. století- dojmy z poslechu

Česká legenda gothického rocku právě dnes vydala po sedmi letech nové studiové album "Intacto". Jaké nové CD je?

5.2.2016 v 16:44 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 445 | Diskuse

Martin Novotný

Ceny Stelly

Svět je Kocourkov a udílí se velká spousta ocenění téměř za cokoliv. Ale když jsem při brouzdání internetem narazil na tyhle ceny, tak jsem se hodně pobavil- jedná se totiž o ocenění těch nejkurióznějších soudních případů v USA.

2.1.2016 v 19:15 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 448 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 402 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

O kostlivci s hudbou v hlavě

Nemyslete si, že nemrtvé a duchy netrápí zdravotní problémy. Jen mají jinou podobu a doktor neordinuje přes den...

18.11.2017 v 16:40 | Karma článku: 3.58 | Přečteno: 84 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 4.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 693

Kdo jsem? Především člověk, který nemá v hlavě prázdno, za své názory, úvahy a postoje se nestydí a nebojí se je dát najevo. Mojí velkou vášní (možná až posedlostí) je hudba a to jak její poslech, tak její tvorba :-)

Můj skladatelský profil: https://soundcloud.com/martin-novotn-10

Mé webové stránky: www.novotnymusic.webnode.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.